Třetí Ženevská úmluva
mezinárodní smlouva z roku 1949 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Třetí Ženevská úmluva, celým názvem Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci je jedna ze čtyř Ženevských úmluv.
Tato třetí ženevská úmluva z roku 1929 byla revidována na konferenci v Ženevě 12. srpna roku 1949, především z důvodů změn, ke kterým došlo v průběhu války a jejích následků jakož i životních podmínek obyvatel.
Ženevské úmluvy platí ve všech případech deklarované války nebo v jakémkoli jiném ozbrojeném konfliktu mezi národy. Platí také v případech, kdy je národ částečně nebo úplně obsazen vojáky jiného národa, a to i v případě, že neexistuje ozbrojený odpor vůči tomuto povolání. Národní státy, které ratifikují Ženevské úmluvy, musí dodržovat určité humanitární zásady a uvalit právní sankce proti těm, kdo je porušují.[1]
Je důležité poznamenat, že Třetí Ženevská úmluva se nevztahuje na všechny osoby zasažené ozbrojenými konflikty. Chrání pouze válečné zajatce, což jsou osoby, které byly zajaty nepřátelskou stranou během ozbrojeného konfliktu. Jiné osoby zasažené ozbrojenými konflikty, jako jsou civilisté a kombatanti, kteří nejsou členy ozbrojených sil, jsou chráněny jinými ustanoveními mezinárodního humanitárního práva (např. Modré přilby OSN)