Alison Van Uytvancková
belgická tenistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Alison Van Uytvancková, nepřechýleně Van Uytvanck, (* 26. března 1994 Vilvoorde) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. V rámci série WTA 125K přidala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]
Alison Van Uytvancková | |
---|---|
Van Uytvancková na French Open 2019 | |
Stát | Belgie Belgie |
Datum narození | 26. března 1994 (30 let) |
Místo narození | Vilvoorde, Belgie |
Bydliště | Grimbergen, Belgie |
Výška | 173 cm |
Hmotnost | 63 kg |
Profesionál od | 2010 |
Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
Výdělek | 3 440 951 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 384–262 |
Tituly | 5 WTA, 2 WTA 125, 13 ITF |
Nejvyšší umístění | 37. místo (13. srpna 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2021, 2022) |
French Open | čtvrtfinále (2015) |
Wimbledon | 4. kolo (2019) |
US Open | 2. kolo (2019) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 3. kolo (2021) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 70–75 |
Tituly | 2 WTA, 2 ITF |
Nejvyšší umístění | 68. místo (20. září 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2016, 2018, 2019, 2020, 2021) |
French Open | 2. kolo (2020) |
Wimbledon | 3. kolo (2015) |
US Open | 3. kolo (2021) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2021) |
Týmové soutěže | |
Fed Cup | semifinále (2011) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210920a20. září 2021 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2018 na 37. místě a ve čtyřhře pak v září 2021 na 68. místě. Trénují ji Michiel Antheunis a Ann DeVriesová, koučové belgického tenisového svazu.[2]
V hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie debutovala na Australian Open 2014, kde ji v úvodním kole vyřadila Francouzka Virginie Razzanová po zvládnutých tiebreacích obou sad.
V belgickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2012 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Srbsku, v němž s Wickmayerovou prohrála čtyřhru proti páru Jovanovská a Krunićová. V roce 2011 byla členkou týmu, jenž se probojoval do semifinále Světové skupiny. Do roku 2020 v soutěži nastoupila k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 12–7 ve dvouhře a 3–5 ve čtyřhře.[3]