Andy Murray
britský tenista / From Wikipedia, the free encyclopedia
Andrew Barron „Andy“ Murray, OBE (* 15. května 1987 Glasgow) je britský tenista ze Skotska. Ve dvouhře se stal trojnásobným grandslamovým vítězem a dvojnásobným olympijským šampionem z Londýna 2012 a Ria de Janeira 2016. S britským týmem vyhrál Davisův pohár 2015. Od listopadu 2016 do srpna 2017 byl 41 týdnů světovou jedničkou ve dvouhře, jakožto druhý Brit bez rozdílu soutěže a první v singlové části žebříčku.[1]
Andy Murray | |
---|---|
Andy Murray na Monte-Carlo Masters 2023 | |
Stát | Spojené království Spojené království |
Datum narození | 15. května 1987 (37 let) |
Místo narození | Glasgow, Skotsko, Spojené království |
Bydliště | Londýn, Anglie, Spojené království |
Výška | 191 cm |
Hmotnost | 82 kg |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 63 911 561 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 725–241 |
Tituly | 46 ATP, 5 challengerů, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 1. místo (7. listopadu 2016) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2010, 2011, 2013, 2015, 2016) |
French Open | finále (2016) |
Wimbledon | vítěz (2013, 2016) |
US Open | vítěz (2012) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistrů | vítěz (2016) |
Olympijské hry | zlato (2012, 2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 79–81 |
Tituly | 3 ATP |
Nejvyšší umístění | 51. místo (17. října 2011) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2006) |
French Open | 2. kolo (2006) |
Wimbledon | 2. kolo (2019) |
US Open | 2. kolo (2008) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2008) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 2. kolo (2006, 2019) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | stříbro (2012) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2015) |
Hopman Cup | finále (2010) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230810a10. srpna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
zlato | 2012 Londýn | dvouhra mužů |
zlato | 2016 Rio de Janeiro | dvouhra mužů |
stříbro | 2012 Londýn | smíšená čtyřhra |
Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyřicet šest turnajů ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře. Jeho starším bratrem je bývalá světová jednička ve čtyřhře Jamie Murray. Profesionálem se stal v sezóně 2005.
Do elitní světové desítky žebříčku ATP se poprvé posunul 16. dubna 2007.[2] Nejvýše ve dvouhře byl klasifikován v listopadu 2016 na 1. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2011 na 51. místě. V dubnu 2022 jej potřetí začal trénovat Ivan Lendl.[3]
Svůj první grandslamový titul vyhrál na US Open 2012 poté, co ve finále porazil Novaka Djokoviće v pěti setech. Stal se tak prvním britským tenistou od roku 1977, respektive prvním britským mužem od roku 1936, který vyhrál dvouhru na turnaji patřícím do tenisového Grand Slamu.[4] Novaka Djokoviće porazil také o rok později ve finále Wimbledonu 2013 ve třech setech. Tímto historickým vítězstvím slavil po 77 letech opět britský tenista singlový wimbledonský titul.[5] Druhou wimbledonskou trofej přidal v roce 2016. Jako první Brit ovládl Turnaj mistrů, když triumfoval roku 2016.[6]
Osmkrát odešel poražen z grandslamového finále, a to na US Open 2008, Australian Open 2010, 2011, 2013, 2015, 2016, ve Wimbledonu 2012 a a na French Open 2016. Z toho pětkrát jej přehrál Novak Djoković a třikrát Roger Federer. V sezóně 2011 se stal sedmým tenistou otevřené éry, jenž se probojoval do semifinále všech čtyř grandslamů během jediné sezóny.[7]
Na londýnských Hrách XXX. olympiády reprezentoval Velkou Británii. Po výhře nad Federerem získal zlatou medaili ve dvouhře a stal se prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie v tenisu za předešlých téměř sto let. Spolu s Laurou Robsonovou přidali ve smíšené čtyřhře stříbrný olympijský kov. Předtím na LOH 2008 v Pekingu prohrál v singlu již v úvodním kole s Lu Jan-sunem a v deblu došel s bratrem Jamie Murraym pouze do druhého kola. Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru byl vlajkonošem britské výpravy.[8] V singlové soutěži obhájil trofej po výhře nad Argentincem Juanem Martínem del Potrem. Stal se tak prvním tenistou historie, který získal druhou zlatou olympijskou medaili z dvouhry.[9]
V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval v roce 2005 březnovým čtvrtfinále 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž vyhrál s Davidem Sherwoodem čtyřhru. Ve finále Davis Cupu 2015 v belgickém Gentu proti Belgii plnil roli hráče číslo jedna. Murray nastoupil do tří utkání a ve všech odešel z kurtu jako vítěz. Nejprve zvítězil ve třech setech nad Rubenem Bemelmansem, v dalším utkáním spolu s bratrem Jamiem zdolal pár Steve Darcis a David Goffin a v závěrečné dvouhře porazil belgickou jedničku Goffina a stal se tak vítězem této týmové soutěže. Velká Británie získala salátovou mísu pro vítěze soutěže po 79 letech (naposledy dokázali zvítězit v roce 1936).[10] Do roku 2023 v soutěži nastoupil k dvaceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 32–3 ve dvouhře a 9–7 ve čtyřhře.
V roce 2004 se stal mladou sportovní osobností roku BBC. V letech 2013 a 2015 opanoval anketu Sportovní osobnost roku stejné televizní a rozhlasové společnosti.[11]