Ariake (1934)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ariake (japonsky 有明) byl torpédoborec japonského císařského námořnictva třídy Hacuharu. Byl dokončen v březnu 1935 jako pátá jednotka šestičlenné třídy Hacuharu. Zúčastnil se druhé čínsko-japonské války a druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval eskortním a transportním povinnostem.
Ariake 25. března 1935 | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | Torpédoborec 1. třídy |
Třída | Hacuharu, podtřída Ariake[1] |
Jméno podle | 有明 ~ úsvit, při kterém je stále vidět Měsíc |
Objednána | v loděnici Kawasaki v Kóbe[2] |
Zahájení stavby | 14. ledna 1933[2] |
Spuštěna na vodu | 23. září 1934[2] |
Uvedena do služby | 25. března 1935[2] |
Osud | 28. července 1943 potopen americkými letadly[3][2] |
Poloha vraku | přibližně [3] |
Souřadnice | 5°27′0″ j. š., 148°25′0″ v. d. |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 1832 T (1861,4 t) předpokládaný při zkouškách[4] 1988 T (2019,9 t) projektovaný po 2. modifikaci plánů 1978 T (2009,7 t) po dokončení (2 kormidla) 2068 T (2101,2 t) po modifikaci (1 kormidlo) 2043 T (2075,8 t) po zesílení konstrukce po incidentu 4. loďstva[1] |
Délka | 109,5 m celkem[5] 107,2 m na vodorysce[6] |
Šířka | 10,6 m |
Ponor | přibližně 3,5 m |
Pohon | 3 parní kotle Ro-gó Kanpon šiki 2 sestavy parních turbín Kanpon 2 lodní šrouby Po dokončení dvě kormidla, po zkouškách nahrazeny jedním[7] 42 000 k na hřídeli (30 890,9 kW) projekční 42 300 k na hřídeli (31 111,6 kW) po dokončení 41 800 k na hřídeli (31 479,3 kW) po modifikaci (1 kormidlo) 42 000 k na hřídeli po zesílení konstrukce po incidentu 4. loďstva[1][pozn 1] 400 otáček/minutu[8] |
Palivo | 460 t podle návrhu 454 t po dokončení[9] |
Rychlost | 35 uzlů (64,8 km/h) plánovaná 33,4 uzlů (61,9 km/h) po dokončení 34,16 uzlů (63,26 km/h) s jedním kormidlem 33,82 uzlů (62,63 km/h) po incidentu 4. loďstva[1] |
Dosah | Projektovaný akční rádius: 4000 námořních mil (7408 km) při 18 uzlech (33,3 km/m) Po dokončení: 4150 námořních mil (7685,8 km) při 14 uzlech (25,9 km/m)[9] |
Posádka | 212 (podle sesterského Hacuharu)[10] |
Výzbroj | Po dokončení: 5x 127 mm/50 typu 3. roku (2xII ve věžích Model C, 1xI ve věži Model A) víceúčelová 2x 40mm/62 typu 91 (2xI)[11] 6x 610mm torpédomety typu 90 Model 2 (2xIII) pro torpéda typu 90 (12 ks)[12] až 36 hlubinných náloží[13] Únor 1943: 40mm pom-pom nahrazen za 25 mm/60 typu 96 (pravděpodobně 2xII)[3][11] Červen 1943: přidán 1xII 25 mm/60 typu 96[3][11] 1x 3m stereoskopický dálkoměr typu 93 pro 127mm děla 1x 90cm světlomet 2x 30cm signalizační světlomety[13] |
Elektronika | Radiozaměřovač s otočnou anténou typu 91 Bezdrátový komunikační systém typu 90[13] Sonar typu 93[13][14] Hydrofon typu 93 (pravděpodobně instalován až za války) Radar nebyl nainstalován Možná instalace demagnetizačních cívek během války[13] |
Během úvodní fáze bojů v Pacifiku působil jako doprovod těžkých jednotek, například během náletu na Darwin, bitvy v Korálovém moři, či útoku na Aleuty. Zúčastnil se obou pokusů o obsazení Nauru a následně zasáhl i do bojů o Guadalcanal. Zúčastnil se několika „krysích transportů“. Dne 26. prosince byl poškozen americkými bombardéry B-24 a odplul k opravám do Japonska. Na jaře 1943 se opět věnoval doprovodu těžkých jednotek a 28. července 1943 jej během pokusu o dopravu zásob japonské posádce u mysu Gloucester potopily americké armádní bombardéry B-25.
- U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém