Bitva u Marathónu (12. září 490 př. n. l.) mezi Peršany a Athéňany byla výsledkem Dareiova pokusu podrobit si vojenskou mocí evropské Řecko. Skončila porážkou Peršanů a završila první fázi řecko-perských válek.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Zavřít
Bitva se odehrála při pobřeží na úzké planině u Marathónu. Střetly se v ní invazní síly Peršanů (dle odhadů 20 000 – 30 000 vojáků) s armádou Athén posílenou asi o 1000 Platajských (celkem snad 10 000 – 11 000 mužů). V čele řeckého vojska stál Miltiadés.[2] V čele Peršanů stáli Dátis a Artafernés. Bitva byla velkou vzpruhou pro řecké státy (především pro Athény) a ukázala jim, že Persii dokážou porazit.[3] Persie se s porážkou nechtěla smířit a následně naverbovala obrovskou armádu, která proti Řekům válčila v bitvě u Thermopyl či v bitvě u Salamíny (oboje 480 př. n. l.).
Historici primárně čerpají z díla řeckého historika Hérodota, který bitvu, stejně jako celé dění řecko-perských válek, popsal ve svém díle Dějiny.[4] Hérodotos žil v 5. století př. n. l., takže mohl diskutovat s přeživšími, případně s jejich příbuznými. Na druhou stranu bitvu sám nezažil, neboť se narodil o pár let později (udává se rok 484 př. n. l.). Jinými slovy měl už jistý odstup, který je v jeho případě trochu problematický právě v tom, jak moc spoléhal na vyprávění ostatních. Ve svém díle neustále cituje dlouhé pasáže o tom, co se přesně mělo v bitvě odehrát, což samozřejmě mohlo vést k mnohým nepřesnostem (zkreslení mohlo nastat již před vyprávěním příběhu, natož po jeho zapsání).[5] Nejvíce evidentní je to například v odhadech počtu vojáků, které jsou považovány za nepřesné (viz bitva u Thermopyl). I tak je brán za hlavní autoritu, bez níž nelze bitvu rekonstruovat. Je ovšem potřeba číst jeho dílo kriticky a nepřebírat všechny údaje a tvrzení bezmyšlenkovitě. Součástí jeho příběhu jsou různé legendy či mýty a nadpřirozené jevy.