povstání v Číně z let 1899 až 1901 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Boxerské povstání bylo ozbrojeným konfliktem probíhajícím v letech 1899 až 1901 v Číně mezi hnutím tzv. boxerů (tajnou čínskou organizací zaměřenou proti cizincům) a osmičlennou aliancíkoloniálních mocností v čele s Velkou Británií. Příčinou povstání byla především snaha zamezit rostoucímu vlivu evropskýchstátů a Japonska na čínském území po prohrané první čínsko-japonské válce (1894–1895).
Konflikt eskaloval v červnu 1900, kdy boxeři pronikli do Pekingu a 20. června zastřelili německého vyslance von Kettelera. Téhož dne čínská vláda vyhlásila válku všem západním mocnostem a císařská vojska společně s boxery oblehla diplomatickou čtvrť Pekingu, kde sídlila velvyslanectví. Obránci se i přes výraznou počáteční početní nevýhodu a nedostatek zbraní dokázali ubránit až do 17. července, kdy čínská vláda kvůli příjezdu kontingentu asi 20 000 spojeneckých vojáků do Tchien-ťinu podepsala příměří. To Číňané 13. srpna porušili, ale expediční sbor pod vedením generála Gaseleeho již byl se svým vojskem nedaleko a dalšího dne dobyl velkou část města a osvobodil obránce v diplomatické čtvrti. Mezinárodní jednotky pak 28. srpna demonstrativně vpochodovaly do Zakázaného města.
Výsledkem bylo vítězství západních mocností. Jednání o příměří trvalo od prosince 1900 až do 7. září 1901, kdy byl podepsán tzv. boxerský protokol. Čína se zavázala do roku 1940 platit vítězům válečné reparace ve výši 450 milionů taelů stříbra (zhruba 333 milionů $ v dané době), které se vinou vysokého úroku vyšplhaly na téměř milardu taelů. Mírová dohoda zároveň vedla k dalšímu posílení vlivu Západu (zejména Velké Británie a Německa) v zemi a prosazení neomezeného obchodu podél pobřeží a velkých řek. Výrazně tak byla oslabena pozice císařství, což ve svých důsledcích vedlo v roce 1911 k sinchajské revoluci a zániku říše Čching.