Bruno Granichstaedten
rakouský hudební skladatel / From Wikipedia, the free encyclopedia
Bruno Bernhard Granichstaedten (1. září 1879, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 30. května 1944, New York,[1] Spojené státy americké) byl rakouský hudební skladatel.
Bruno Granichstaedten | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 1. září 1879 Vídeň |
Úmrtí | 30. května 1944 (ve věku 64 let) New York |
Povolání | hudební skladatel, libretista a scenárista |
Významná díla | K rozkazu Její Výsosti |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeho otec, dr. Emil Granichstaedten, vystudoval práva a působil nejprve jako advokát, později se ale začal svým literárním zájmům věnovat i profesně a stal se známým divadelním kritikem a dramatikem. Protože jeho syn Bruno již záhy projevoval zájem o hudbu, dostalo se mu fundovaného vzdělání u Salomona Jadassohna (1831–1902) v Lipsku. Po prvních divadelních angažmá byl v roce 1900 povolán do Mnichova jako šéfdirigent tamní Dvorní opery. Protože se ale cítil přitahován „lehkou Múzou“, založil později spolu s Frankem Wedekindem kabaret Die Elf Scharfrichter, což vedlo k jeho propuštění z opery.
V roce 1908 zveřejnil svou první operetu (Bub oder Mädel / Hoch nebo dívka, libreto Felix Dörmann a Adolf Altmann). Ta měla určitý úspěch, který se mu v následujících letech podařilo ještě předstihnout dalšími díly. Po anšlusu Rakouska musel jako Žid zemi opustit; s pomocí zpěvačky Betty Fischerové se mu roku 1940 podařilo emigrovat přes Lucembursko do USA. Tam se ale už nemohl uchytit a po nějaký čas si vydělával na živobytí jako klavírista v nočních klubech.
Bruno Granichstaedten napsal 16 operet a singspielů, k nimž zčásti napsal i sám libreta. Jeho největšími úspěchy po prvotině Holka nebo kluk byly Auf Befehl der Kaiserin (K rozkazu Její Výsosti, 1915) a Der Orlow (Orlov, 1924). Vedle toho napsal hudbu ke třem zvukovým filmům a několik písní a šansonů; zvláště populární se staly valčík Zuschaun kann i net vložený do Benatzkého operety U bílého koníčka a šanson Da nehm' ich meine kleine Zigarette z Orlova. Jeho hudba byla v prvých letech tvorby typicky vídeňská, po první světové válce však zjevně vstřebala vliv populární americké hudby, zejména pokud jde o rytmickou tvářnost. K uměleckému úspěchu mu však tento vývoj nepřispěl, protože tím jeho tvorba ztratila na svébytnosti.
Jeho čestný hrob se nachází na hřbitově ve Vídni-Hietzingu. Od roku 1955 nese jeho jméno Granichstaedtengasse v téže čtvrti. Jeho pozůstalost se nachází ve vídeňské městské knihovně (Wienbibliothek im Rathaus).