Bulharská lidová republika
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Bulharská lidová republika (bulharsky Народна Република България, česká zkratka BLR, bulharsky НРБ) byl státní útvar existující od konce druhé světové války až do roku 1990. Po posílení moci komunistické strany se do čela státu dostal roku 1946 Georgi Dimitrov, za jehož vlády se v zemi zavedl komunistický režim a země byla oficiálně roku 1947 nazvána lidovou republikou.[3] Postupně začal nový režim vystupovat proti politické opozici, zejména za pomoci vykonstruovaných procesů, v nichž bylo množství jejich odpůrců odsouzeno k trestům smrti či k dlouhodobému odnětí svobody. Po většinu padesátých let se v zemi uplatňovaly stalinistické praktiky v zájmu zachování komunistického mocenského monopolu. V polovině padesátých let se stal nejmocnějším mužem ve státě Todor Živkov, který od té doby v Bulharsku vládl až do svržení režimu roku 1989. Roku 1990 byl lidově demokratický bulharský stát na základě úprav ústavy přeměněn na Bulharskou republiku a éra vlády komunismu v Bulharsku tak skončila.
Bulharská lidová republika Народна република България Narodna Republika Balgarija
| |||||||
Hymna Šumi Marica (1946–1947) Republiko naša, zdravej! (1947–1951) Bulgarijo mila, zemja na geroj (1951–1964) Mila Rodino (od 1964) | |||||||
Motto Съединението прави силата („Jednota dělá sílu“) Пролетарии от всички страни, съединявайте се! („Proletáří všech zemí, spojte se!“) | |||||||
Geografie
| |||||||
Rozloha |
110 842 km² na základě smluv podepsaných v Paříži 10. února 1947[1] | ||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Počet obyvatel |
|||||||
Státní útvar | |||||||
unitární parlamentní republika (1946–1947) unitární socialistická republika (1947–1950) unitární marxisticko-leninistická socialistická republika s vládou jedné strany (1950–1989) unitární konstituční parlamentní republika (1989–1990) | |||||||
Vznik |
1946 – zrušení carství | ||||||
Zánik |
1990 – pád komunistického režimu | ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Kultuře v komunistickém období zpočátku udával tón socialistický realismus, až později v průběhu šedesátých došlo k uvolnění. Velké popularity dosáhly hry s tématem idealistického hrdiny bojujícího proti maloměšťácké byrokracii, postupně se začal mezi jinými hudebními proudy prosazovat například jazz. Přes dominanci marxismu-leninismu jako hlavní ideologie státního zřízení bylo vytvořeno několik umělecky vysokých děl v oblasti architektury, umění i literatury. Zejména za Todora Živkova režim začal více podporovat díla oslavující bulharské hodnoty a kulturu. Dosáhlo se úspěchů i v několika vědních oborech. Nicméně tak jako v jiných zemích východního bloku bylo i v Bulharsku mnoho umělců perzekvováno režimem. Jedním z nejvýznamnějších byl novinář a spisovatel Georgi Markov, jenž se stal jedním z čelných kritiků bulharského komunistického režimu.
V hospodářské oblasti se komunistický režim snažil vybudovat nový průmysl a vytvořit systém státních zemědělských družstev s povinnou účastí zemědělců. V tomto směru sice bulharští komunisté uspěli, nicméně neefektivnost mnoha závodů vedla bulharskou vládu k zavádění hospodářských reforem a povzbuzení turistického ruchu. Přes tyto pokusy se na konci osmdesátých let hospodářství ocitlo v krizi, jež dopomohla k pádu komunistického režimu.