Dějiny Janova
historie italského města a bývalé republiky / From Wikipedia, the free encyclopedia
Tento článek pojednává o dějinách Janova, od jeho počátků po začlenění do Sardinského království roku 1815.
Oblast Janova byla osídlena již několik tisíc let před naším letopočtem, žili zde například Féničané, Řekové a Etruskové. V antice se Janov – už jako malé městečko – stal součástí Římské říše. Po pádu Západořímské říše profitoval z větší potřeby námořní dopravy. Vládli mu postupně Ostrogóti, Byzantská říše, Langobardi a Karlovci, až se v 11. století stal suverénním městským státem, pouze formálně podřízeným Svaté říši římské.
V průběhu 11. a 12. století upevnila nová republika svou nadvládu nad Liguriií a získala i první kolonie, nejdůležitější byly Korsika a část Sardinie. Toto období také charakterizují četné války mezi Janovem a Pisou. Rozsáhlý obchod s východním Středomořím umožnil městu výrazně zbohatnout, objevily se ale i první interní problémy, které pak město trápily až do 16. století a významně přispěly k jeho postupnému úpadku. Tyto konflikty začaly hlavně v důsledku sporů mezi císařem Svaté říše římské a papežem, kdy se Janované, podobně jako v jiných severoitalských městech, rozdělili na dvě frakce zápasící o moc. Republika se výrazně podílela na křížových výpravách, za což byla odměněna obchodními privilegii ve vzniklých státech, významně ale obchodovala i s muslimy a Byzancí.
Ve 13. a první třetině 14. století zažil Janov období svého největšího rozmachu. Krom Pisy v tomto období zápasil i s Benátkami, hlavně kvůli kontrole nad východními trhy. Velkou ranou byl pro Janov postupný úpadek křižáckých států, dokázal se však přeorientovat na obchod s tamějšími muslimskými vládci a zajistit si rozsáhlá obchodní privilegia v Byzanci. Naproti Konstantinopoli založil svou obchodní kolonii Pera a získal důležitou kolonii na Krymu – město Kaffa a okolí. Přese všechny úspěchy již republika trpěla problémy, které přinesly její úpadek – mohutné zadlužení nutné k financování častých válek a hlavně vnitřní konflikty, způsobující časté vzpoury a změny vlády. Na počátku čtrnáctého století se občané snažili zajistit pořádek předáním vlády nad městem cizím vládcům, tento krok byl ale zcela neúspěšný a zlaté období skončilo ničivou občanskou válkou v letech 1316 až 1331.
Po skončení občanské války spory mezi guelfy a ghibelliny už zeslábly a příští, neméně časté a ničivé nepokoje způsobovaly hlavně konflikty mezi urozenými a neurozenými občany. V roce 1348 zasáhla město černá smrt, z které se již nikdy zcela nevzpamatovalo. V následujících stoletích došlo k dalším experimentům s cizí vládou, vládnutím lidu a vládnutím šlechty, žádné z nich ale nedokázalo zajistit trvající mír uvnitř města. Další konflikty s Benátkami a Milánem, ztráta východních kolonií v důsledku rozšiřování Osmanské říše a konkurence ze strany západoevropských zemí vedly k pomalému úpadku, až bylo roku 1522 město poprvé za několik století dobyto a vydrancováno vojsky španělského krále.
V roce 1528 byla zrušena politická práva neurozených občanů a z republiky se stala dědičná oligarchie. Město se ocitlo ve sféře vlivu Španělska, přičemž zprvu profitovalo z jeho koloniálních úspěchů, následně ale upadalo v reakci na španělské krize a bankroty. V roce 1768 musel Janov odprodat Francii Korsiku. Roku 1797 ho obsadila Napoleonská Francie. Dle rozhodnutí Vídeňského kongresu byl roku 1815 připojen k Sardinskému království, v rámci něhož se následně roku 1861 stal součástí sjednocené Itálie.