Féničané
starověký semitský národ / From Wikipedia, the free encyclopedia
Foiníčané (řec. Φοίνικες Foiníkes) nebo Féničané (lat. Phoenices) byli starověký semitský národ, který osídlil Fénicii, krajinu u východního pobřeží Středozemního moře. Jedním z nejdůležitějších fénických měst bylo libanonské město Týros , také zvané Syr.
Féničané byli zdatnými obchodníky a kvůli obchodu podnikali dlouhé plavby po moři. Byli rovněž vynikajícími řemeslníky, obchodovali s výrobky z hlíny, skla, kovu a vyráběli látky barvené nachovým barvivem (foiníkis = purpurová barva).
Féničané byli původem kanaánské obyvatelstvo, jež další semitské kmeny vytlačily na pobřeží. Na začátku 1. tisíciletí př. n. l. začala fénická kolonizace západního Středomoří (obchodní dostupnost). V roce 814 před n. l. Féničané založili město a přístav Kartágo, které se později stalo významnou námořní mocností. V 7. století př. n. l. se Féničané dostali i do Španělska a přilehlé části severní Afriky. Podle Hérodota dokonce obepluli Afriku (kolem roku 600 př. n. l.).
Velká fénická kolonie Kartágo časem ovládlo západ Středozemního moře, ale v sérií tzv. punských válek s Římem bylo nakonec zničeno. Již v roce 122 př. n. l. na troskách města vzniklo římské město, rovněž s názvem Kartágo.
Féničané užívali hláskového písma (22 hlásek).[1] Nešlo o jejich vynález v pravém slova smyslu – šlo o předělání vývoje písma v celé semitské oblasti, jak dokládají nálezy v oblasti i na Sinajském poloostrově (protosinajské písmo).