Hlohovské knížectví
slezské knížectví / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hlohovské knížectví (polsky Księstwo Głogowskie, německy Herzogtum Glogau) bylo jedním ze slezských knížectví v Dolním Slezsku. Jeho hlavní město bylo Hlohov (polsky Głogów). Vzniklo roku 1178 při dělení Vratislavského knížectví pro Konráda Lehkonohého, nejmladšího syna Vladislava II. Vyhnance. Po Konrádově smrti mezi lety 1180 až 1190 se znovu spojilo s Vratislavským knížectvím pod vládou Boleslava I.
Hlohovské knížectví Księstwo Głogowskie Herzogtum Glogau
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Státní útvar | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Po smrti Jindřicha II. Pobožného v bitvě u Lehnice roku 1241 rozdělili jeho synové Vratislavské knížectví mezi sebe. Konrád I., který byl ještě dítě při otcově smrti si nárokoval také díl a roku 1251 obdržel od svého bratra Boleslava II. Tlustého Hlohovsko.
Pod vládou Konrádova syna Jindřicha III. se knížectví začalo ještě více dělit a zmenšovat. Roku 1274 se oddělilo Stínavské knížectví a Zaháňské knížectví, a roku 1312 se oddělilo Olešnické knížectví.[1]