Hraniční vrch (Šluknovská pahorkatina)
kopec ve Šluknovské pahorkatině / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hraniční vrch, nazývaný také Hančův vrch (německy Hantschberg), je zalesněná kupa na území Mikulášovic s nadmořskou výškou 523 m.[3] Náleží ke geomorfologickému celku Šluknovská pahorkatina, okrsku Šenovská pahorkatina a podokrsku Mikulášovická pahorkatina. Tvoří jej téměř výhradně středně až hrubě zrnitý granodiorit. Hraniční vrch leží na území Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Severozápadně od vrcholu pramení Hančperský potok, který je se svou délkou 2 km nejdelším přítokem Mikulášovického potoka. Na východ od vrcholu se nachází pramen potoka Strouha, který v Německu teče pod názvem Heidelbach a ústí do řeky Křinice. Po krajské silnici třetí třídy III/26511 vede přes kopec žlutě značená turistická stezka spojující mikulášovické náměstí s hinterhermsdorfskou rozhlednou Weifberg. Žlutou stezku kříží modrá trasa vedoucí od Zeleného kříže a vrchu Plešný a směřující po Zlodějské stezce k Tomášovu a Tanečnici.
Hraniční vrch | |
---|---|
Hraniční vrch při pohledu z Weifbergu | |
Vrchol | 523 m n. m. |
Prominence | 38 m ↓ sedlo na trati V od Mikulášovic |
Izolace | 3,7 km → Tanečnice |
Seznamy | Hory Šluknovské pahorkatiny |
Poloha | |
Stát | Česko Česko |
Pohoří | Šluknovská pahorkatina / Šenovská pahorkatina / Mikulášovická pahorkatina[1][2] |
Souřadnice | 50°56′47″ s. š., 14°21′49″ v. d. |
Typ | kupa |
Hornina | granodiorit |
Povodí | Mikulášovický potok a Strouha, Labe |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Při hlavní přístupové cestě stojí masivní litinový kříž, věnovaný roku 1858 obcí Mikulášovice. Nedaleko od něj se nachází malý kamenný pomník připomínající sedláka Franze Schneidera, kterého na místě zabil blesk. Při křižovatce tří historických cest (Hinterhermsdorfské cesty, Zlodějské stezky a Vápenné stezky) byl roku 1904 postaven hostinec „Hantschberg“ s vyhlídkovou terasou. Západně od vrcholu stála od roku 1900 menší dřevěná výletní restaurace „Antonithal“. Obě stavby zanikly nedlouho po druhé světové válce.