Indicko-arabská číselná soustava
From Wikipedia, the free encyclopedia
Indicko-arabská číselná soustava[1] nebo také indická číselná soustava[2], poziční desítková číselná soustava, je celosvětově nejrozšířenější systém pro symbolickou reprezentaci čísel. Soustava byla vynalezena indickými matematiky mezi 1. a 4. stoletím. Tento systém byl přejat perskými matematiky (Al-Chorezmího kniha O výpočtech s indickými číslicemi kolem r. 825) a arabskými matematiky (Al-Kindího kniha O používání indických číslic kolem r. 825) v 9. století. Do období vrcholného středověku se tento systém rozšířil do středověké Evropy.
Číselné soustavy |
---|
|
|
|
|
|
|
|
|
Systém je založen na deseti (původně devíti) rozdílných glyfech. Symboly (glyfy) použité tak, aby reprezentovaly soustavu, jsou v zásadě nezávislé na samotném systému. Znaky aktuálně používané vychází z číslic písma bráhmí a od středověku se rozdělily na různé typografické varianty.
Tyto symboly lze rozdělit do tří hlavních skupin: západní arabské číslice používané v oblasti velkého Maghrebu a v Evropě, východoarabské číslice používané na středním Východě a indické číslice používané na indickém subkontinentu.
Tato číselná soustava se dodnes používá po celém světě.