Irácko-íránská válka byl ozbrojený konflikt mezi Irákem a Íránem od září 1980 do srpna 1988. Ve své době se nazývala také jako Válka v Perském zálivu, což se později ujalo jako označení jiného konfliktu v letech 1990–91.
Stručná fakta Trvání, Místo ...
Irácko-íránská válka |
---|
|
|
Trvání | 22. září 1980 – 20. srpna 1988 |
---|
Místo | Perský záliv, irácko-íránská hranice |
---|
Příčiny | Irácká invaze do Íránu |
---|
Výsledek | Nerozhodný; OSN nařídila zastavení bojů |
---|
Strany |
---|
|
Velitelé |
---|
|
Síla |
---|
305 000 vojáků 500 000 vojáků Pásdárán a Basídž 900 tanků 1 000 obrněných vozidel 3 000 ks dělostřelectva 470 letadel 750 vrtulníků
| 190 000 vojáků 5 000 tanků 4 000 obrněných vozidel 7 330 ks dělostřelectva nad 500 letadel, nad 100 vrtulníků
|
|
Ztráty |
---|
nad 500 000 vojáků/milicí/civilistů zraněno či zabito
| nad 375 000 vojáků/milicí/civilistů zraněno či zabito
|
|
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít
Válka začala 22. září 1980 invazí iráckých vojsk do Íránu a skončila 20. srpna 1988 uzavřením příměří. Příčinou konfliktu byly historické územní nároky, obavy Saddáma Husajna z možné radikalizace utlačované šíitské většiny v důsledků íránské islámské revoluce v roce 1979, stejně jako jeho snaha nahradit Írán v pozici regionální mocnosti. Ačkoliv Irák zaútočil bez předchozího varování v očekávaní snadného vítězství v revolucí rozvrácené zemi, jeho počáteční úspěchy byly rychle odraženy. Od června 1982 byl Írán v ofenzivě. V průběhu války začalo íránské námořnictvo napadat irácké tankery a další instalace přepravující iráckou ropu. Na tuto situaci reagovaly světové supervelmoci zorganizováním ozbrojených konvojů k ochraně iráckých ropných dodávek.
Obě strany utrpěly ve válce výrazné ztráty a škody. Odhaduje se, že v důsledku bojových akcí zemřelo jeden a půl milionu iráckých a íránských vojáků a civilistů. Kvůli taktice, kterou obě strany zvolily, byl tento konflikt srovnáván s první světovou válkou. Využívány byly taktiky zákopového boje, stejně jako útoků lidských vln přes ostnatý drát a minová pole. V průběhu konfliktu Irácká strana široce využívala bojové plyny, jako je yperit, proti íránským vojákům i proti kurdským civilistům během operace al-Anfal.[9]