Islám
náboženství / From Wikipedia, the free encyclopedia
Islám (arabsky: الإسلام; al-'islām) je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Mohameda, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Bůh je v islámu chápán jakožto jediný a nehmotný Stvořitel vesmíru, života a všeho ostatního; nemá počátek ani konec a existuje mimo čas a prostor. Jako takový je Bůh jediný, jedinečný a naprosto odlišný od všeho, co stvořil; vše, co není Bůh, je pak Božím dílem. Veškeré Jeho dílo patří pouze Bohu. Slovo islám znamená „mírumilovné odevzdání se Bohu“, „pokojné podřízení se Bohu“ či „vůči Bohu odevzdaný mír“ (slovo Bůh je arabsky Alláh).[1] Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se pokojně odevzdává [Bohu]“.[2][3] Počet muslimů na světě je asi 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství světa.[4][5][6]
Islám učí, že Bůh je jediný a nesouměřitelný.[7] Muslimové věří, že islám je úplnou a univerzální verzí prapůvodní víry, která byla mnohokrát zjevena prostřednictvím dřívějších proroků, jako byli mimo jiné Adam, Abrahám, Mojžíš a Ježíš;[8][9] tato dřívější zjevení jsou připisována judaismu a křesťanství, které jsou v islámu považovány za duchovní předchůdce této víry.[10] Muslimové považují Korán za doslovné slovo Boží a nezměněné, konečné zjevení,[11] za hlavního a posledního islámského proroka považují Mohameda. Mohamedovo učení a normativní vzor (sunna), doložené v tradičních sebraných svědectvích (hadísy), představují pro muslimy druhotný ustavující model.[12] Islám učí o "posledním soudu", v němž budou spravedliví odměněni v ráji (džanna) a nespravedliví potrestáni v pekle (džahánnam), ať již pobytem dočasným či věčným.[13] Pět pilířů - považovaných za povinné úkony uctívání - zahrnuje islámskou přísahu a vyznání víry (šaháda), každodenní modlitby (salát), almužnu (zakát), půst (saum) v měsíci ramadánu a povinnou pouť (hadždž) do Mekky.[14] Islámské právo, šarí'a, se dotýká prakticky všech aspektů života, od bankovnictví a financí a sociální péče až po Rodinné právo, ochranu zvířat a ochranu životního prostředí.[15][16] Mezi významné náboženské svátky patří Íd al-Fitr (svátek přerušení půstu) a Íd al-Adhá (svátek oběti). Třemi nejposvátnějšími místy islámu jsou v sestupném pořadí Masdžid al-Haram v Mekce, Al-Masdžid an-Nabawi v Medíně a mešita Al-Aksá v Jeruzalémě.[17]
Islám vznikl v Mekce v 7. století,[18] muslimská nadvláda se rozšířila mimo Arábii za Rášidského chalífátu a následný Umajjovský chalífát vládl od Pyrenejského poloostrova až po údolí Indu. Během islámského zlatého věku, především za vlády Abbásovského chalífátu, zažila velká část muslimského světa vědecký, hospodářský a kulturní rozkvět. Islámské vědecké úspěchy zahrnovaly širokou škálu oborů, zejména medicínu, matematiku, astronomii, zemědělství, ale také fyziku, ekonomii, inženýrství a optiku[19][20][21][22][23]Expanze muslimského světa zahrnovala různé státy a chalífáty, stejně jako rozsáhlý obchod a náboženské konverze v důsledku islámské misionářské činnosti (dawah).[24]
Zakladatel islámu byl na začátku 7. století arabský obchodník Mohamed, kterého muslimové považují za posledního proroka. Muslimové věří, že Bůh Mohamedovi zjevil Korán, který společně se sunnou (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu.[25] Muslimové jsou povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství, zahrnující jak pravidla uctívání, tak islámské právo (šaría). Dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, společenské solidarity, pravidel boje (džihádu) či postojů k životnímu prostředí. Islám bývá často kritizován za svou násilnou povahu ve vztahu k nevěřícím a omezování práv žen.
Existují dvě hlavní větve islámu: Sunnitský islám (85-90 %)[26] a šíítský islám (10-15 %).[27][28] Zatímco původně rozpory mezi sunnity a šíity pramenily z neshod ohledně nástupnictví po Mohamedovi, postupně se rozrostly do širšího rozměru, a to jak teologického, tak právního.[29] Muslimové tvoří většinu obyvatelstva ve 49 zemích.[30][31] Přibližně 12 % muslimů na světě žije v Indonésii, nejlidnatější zemi s muslimskou většinou,[32] 31 % žije v jižní Asii,[33] 20 % žije na Blízkém východě a v severní Africe a 15 % v subsaharské Africe.[34] Značné muslimské komunity jsou přítomny také v Americe, Číně a Evropě.[35][36]Především díky vyšší porodnosti[37] je islám nejrychleji rostoucí hlavní náboženský směr na světě a předpokládá se, že do konce 21. století bude největším světovým náboženstvím.[38]