Kuronské a zemgalské vévodství (1918)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vévodství Kuronsko a Zemgalsko (německy Herzogtum Kurland und Semgallen, lotyšsky Kurzemes un Zemgales hercogiste) bylo neúspěšným pokusem baltských Němců o vytvoření satelitního státu Německé říše v pobaltských státech na konci 1. světové války. Vévodství bylo vyhlášeno 8. března 1918 kuronskou provinční radou složenou z pobaltských Němců, kteří nabídli korunu císaři Vilémovi II., navzdory existenci dříve suverénního vládnoucího rodu Bironů. Přestože Reichstag podporoval právo na sebeurčení pobaltských národů, německé vrchní velení pokračovalo v politice připojení pobaltských států k říši s odvoláním na pobaltské Němce. Ještě během téhož roku se sjednotil s obdobnou iniciativou na vznik Baltského státu ve Spojené baltské vévodství.[1]
Vévodství Kuronsko a Zemgalsko Herzogtum Kurland und Semgallen Kurzemes un Zemgales hercogiste
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Národnostní složení |
|||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
Vznik |
|||||||||||
Zánik |
|||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
V říjnu 1918 navrhl kancléř Max von Baden nahradit vojenskou správu v pobaltí civilní autoritou. Po listopadové revoluci v roce 1918 vyhlásilo Lotyšsko svou nezávislost a 7. prosince německá vojenská autorita předala správu lotyšské vládě pod vedením Kārlise Ulmanise.[2]