Maxmilián Bádenský
německý říšský kancléř / From Wikipedia, the free encyclopedia
Maxmilián Alexander Friedrich Wilhelm princ a markrabě Badenský (znám také jako Max von Baden) (10. červenec 1867 – 6. listopad 1929) byl posledním kancléřem Německé říše v roce 1918 a posledním následníkem trůnu Bádenského velkovévodství.
Maxmilián Bádenský | |
---|---|
8. Říšský kancléř | |
Ve funkci: 3. října 1918 – 9. listopadu 1918 | |
Panovník | Vilém II. |
Předchůdce | Georg von Hertling |
Nástupce | Friedrich Ebert |
Vojenská služba | |
Služba | Německé císařství |
Složka | Německá císařská armáda |
Hodnost | Generál jezdectva |
Jednotka | 28. jízdní brigáda XIV. armádní sbor |
Rodné jméno | Maximilian Alexander Friedrich Wilhelm von Baden |
Narození | 10. červenec 1867 Baden-Baden, Bádenské velkovévodství |
Úmrtí | 6. listopad 1929 Kostnice, Německo |
Národnost | Němec |
Choť | Marie Luisa Hannoverská |
Rodiče | Wilhelm Bádenský a Maria Maximilianovna z Leuchtenbergu |
Děti | Marie Alexandra Berthold |
Příbuzní | Marie Bádenská (sourozenec) |
Profese | politik |
Ocenění | Řád slona (1900) velkostuha Leopoldova řádu (1906) Řád černé orlice Řád routové koruny Řád Serafínů … více na Wikidatech |
Commons | Prince Maximilian of Baden |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Byl považován za poměrně liberálního bratrance císaře Viléma II., úřad kancléře převzal v závěrečné fázi první světové války 3. října 1918 od svého předchůdce Georga hraběte von Hertlinga a zastával jej asi pět týdnů do 9. listopadu. Protože porážka Německé říše ve válce již byla jistá, měl Max von Baden v rámci tzv. Říjnových reforem formálně zavést parlamentní systém vlády se zachováním monarchie. Poprvé v historii země také jmenoval do vládního kabinetu dva zástupce sociálních demokratů, kteří tvořili většinovou frakci v Říšském sněmu. To mělo vytvořit důvěru mezi obyvatelstvem i mezi válečnými odpůrci spojeneckých mocností za účelem dosažení snesitelných mírových podmínek pro Německo.
Když Listopadová revoluce vyvolaná povstáním kielských námořníků zachvátila hlavní město Berlín 9. listopadu, chtěl čelit nepokojům a svévolně oznámil abdikaci císaře, kterou požadovaly USA po německé žádosti o příměří. Jeho pokus zachránit monarchii jako takovou selhal. Nedal se k dispozici jako regent a ihned poté, co předal úřad říšského kancléře Friedrichu Ebertovi, předsedovi SPD,[1] Philipp Scheidemann provolal vznik „Německé republiky“.
V době Výmarské republiky již Max von Baden nehrál žádnou roli ve státní politice. Až do své smrti v roce 1929 žil na svých statcích v Bádensku-Württembersku; v roce 1920 zde s Kurtem Hahnem založil výchovný ústav Salem, kde se při výchově používal princip „prožitkové terapie“: kromě denního cvičení a pobytu v přírodě, expedic a příprav na expedici také záchranná služba v horách a na pobřeží. (Hahn po nástupu nacistů emigroval do Skotska, kde v Gordonstounu založil British Salem School; jejími žáky byli i princ Philip, pozdější vévoda z Edinburghu a manžel britské královny Alžběty II, a jeho nejstarší syn princ Charles.)