Laura Pigossiová
brazilská tenistka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Laura Pigossiová Herrmannová de Andrade (* 2. srpna 1994 São Paulo) je brazilská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou trofej. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a čtyřicet jedna ve čtyřhře.[1]
Laura Pigossiová | |
---|---|
Laura Pigossiová v kvalifikaci Wimbledonu 2023 | |
Stát | Brazílie Brazílie |
Datum narození | 2. srpna 1994 (29 let) |
Místo narození | São Paulo, Brazílie |
Výška | 164 cm |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 773 281 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 369–310 |
Tituly | 0 WTA, 1 WTA 125, 8 ITF |
Nejvyšší umístění | 100. místo (29. srpna 2022) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2023) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2022, 2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2022) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2022 2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 361–206 |
Tituly | 0 WTA, 41 ITF |
Nejvyšší umístění | 125. místo (3. února 2020) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | bronz (2020) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240220a20. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
bronz | 2020 Tokio | ženská čtyřhra |
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2022 na 100. místě a ve čtyřhře v únoru 2020 na 125. místě. Trénuje ji German Puentes. Dříve tuto roli plnil Martin Vilar.[2]
V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2013 medellínským základním blokem I. skupiny americké zóny proti Mexiku, v němž s Telianou Pereirovou vyhrála čtyřhru. Brazilky zvítězily 3:0 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[3]
Brazílii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. Do ženské čtyřhry nastoupila s Luisou Stefaniovou. Na pokraji vyřazení se ocitly už ve druhém kole, kde musely odvracet čtyři mečboly proti Češkám Karolíně Plíškové a Markétě Vondroušové.[4] Po semifinálové prohře se Švýcarkami Belindou Bencicovou aViktorijí Golubicovou se utkaly o bronz s Ruskami Jelenou Vesninovou a Veronikou Kuděrmetovovou, které přehrály poměrem [11–9] v rozhodujícím supertiebreaku poté, co odvrátily od stavu [5–9] čtyři mečboly v řadě.[5]