Nucené přesuny obyvatel v Sovětském svazu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nucené přesuny skupin obyvatel byla politika uplatňovaná v Sovětském svazu, a to především ve 30.–50. letech za vlády Josifa Stalina. Historikové odhadují, že v letech 1920–1951 muselo opustit své domovy z rozkazu sovětského vedení zhruba 20 milionů lidí, přičemž 800 000–1,5 milionu lidí při těchto vynucených transportech zahynulo. Nižší odhad vychází ze samotných sovětských archivů, vyšší číslo je odhad západních historiků (Steven Rosefielde, Norman Naimark).[1][2]
Přesuny probíhaly v rámci některých společenských projektů jako byla kolektivizace venkova nebo industrializace, v rámci osidlování neobydlených či „vyčištěných“ oblastí, ale i v rámci politických perzekucí odpůrců režimu, nebo v rámci zvláštní Stalinovy národnosti politiky. Přesouvané skupiny byly definovány politicky (protisovětské živly), třídně (kulaci), národnostně (Poláci, Kurdové, Čečenci, Krymští Tataři apod.) i nábožensky (např. Svědkové Jehovovi). Zvláštní roli hraje boj proti tzv. kulakům („rozkulačení“), který znamenal první kompletní přesun jedné společenské třídy (1,8 milionu sedláků), a deportace sovětských Korejců v roce 1937, která byla prvním případem deportace celé jedné národnosti v Sovětském svazu. Vůbec prvním přesunem, již z 20. let, byla deportace 45 000 kozáků z Kavkazu na Ukrajinu ve 20. letech, další pak přišel až ve 30. letech. Je zjevné, že etnických deportací v čase přibývalo na úkor třídních a politických, zejm. po roce 1940. Deportace krymských Tatarů, Čečenců a Ingušů byly Ukrajinou (a třemi dalšími zeměmi) uznány jako genocida. Deportaci Čečenců označil za genocidu i Evropský parlament.[3]
Největší množství obětí připadá na přesun kulaků (400 000 mrtvých), debaty se vedou o počtu obětí přesunu Čečenců, kde jsou odhady v širokém pásmu 100–400 tisíc mrtvých, u krymských Tatarů pak v pásmu 34 000–195 000 mrtvých. 90 tisíc mrtvých připadá na Poláky. Zvláštní kategorií jsou nucené deportace nesovětských občanů z nesovětských zemí do SSSR, zejména po druhé světové válce nebo v jejím průběhu.