Rafael Nadal
španělský profesionální tenista a dvojnásobný olympijský vítěz / From Wikipedia, the free encyclopedia
Rafael „Rafa“ Nadal Parera (* 3. června 1986 Manacor, Mallorca) je španělský profesionální tenista, nejlepší antukář mužské historie[1] a jediný hráč se čtrnácti tituly z dvouhry jednoho grandslamu, které vybojoval na Roland-Garros.[1] S dvaceti dvěma grandslamy figuruje na druhém místě mužských historických statistik, se ztrátou dvou vítězství na Djokoviće. Vyjma French Open čtyřikrát vyhrál US Open, dvakrát Wimbledon a dvakrát Australian Open. Na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu se stal olympijským vítězem ve dvouhře a ze čtyřhry. Z Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru si odvezl zlatou medaili v páru s Marcem Lópezem.
Rafael Nadal | |
---|---|
Rafael Nadal na French Open 2011 | |
Přezdívka | Rafa, antukový král |
Stát | Španělsko Španělsko |
Datum narození | 3. června 1986 (37 let) |
Místo narození | Manacor, Mallorca, Španělsko |
Bydliště | Manacor, Mallorca, Španělsko |
Výška | 185 cm |
Hmotnost | 85 kg |
Profesionál od | 2001 |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč (rozený pravák) |
Výdělek | 134 640 719 USD (3. v historickém žebříčku) |
Tenisová raketa | Babolat Pure Aero Play |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 1070–221 |
Tituly | 92 ATP (4. v otevřené éře) 22 grandslamů (2. v historii) |
Nejvyšší umístění | 1. místo (18. srpna 2008) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2009, 2022) |
French Open | vítěz (2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2017, 2018, 2019, 2020, 2022) |
Wimbledon | vítěz (2008, 2010) |
US Open | vítěz (2010, 2013, 2017, 2019) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistrů | finále (2010, 2013) |
Olympijské hry | zlato (2008) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 138–76 |
Tituly | 11 ATP |
Nejvyšší umístění | 26. místo (8. srpna 2005) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2004, 2005) |
Wimbledon | 2. kolo (2005) |
US Open | semifinále (2004) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | zlato (2016) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2004, 2008, 2009, 2011, 2019) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230617a17. června 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Rafael Nadal na LOH 2016 | ||
Tenis na LOH | ||
zlato | Peking 2008 | dvouhra mužů |
zlato | Rio de Janeiro 2016 | čtyřhra mužů |
V letech 2008–2020 byl opakovaně světovou jedničkou ve dvouhře,[2] kterou se poprvé stal jako historicky 24. v pořadí. V osmi obdobích na čele strávil 209 týdnů. Pětkrát sezónu zakončil na prvním místě, v roce 2019 jako nejstarší konečná jednička vůbec, rekord překonaný v další sezóně Djokovićem.[3][4] Do první světové desítky vstoupil jako 18letý během dubna 2005 a bez přerušení v ní setrval 912 týdnů do druhé poloviny března 2023, tedy při jejím opuštění ve 36 letech téměř polovinu života (17 let, 10 měsíců a 23 dní). Vytvořil tak mužský rekord, jímž překonal 788 týdnů Connorse a zaostal jen za 1000 týdny Navrátilové.[5][6]
Se ziskem 36 singlových titulů je druhý v sérii Masters za Djokovićem a s 22 trofejemi mu také patří druhá příčka v kategorii ATP 500 za Federerem.[7] Pro své výkony na antuce získal přezdívku „antukový král“.[8][9] Vítězstvím na Barcelona Open 2016 vyrovnal rekord 49 antukových trofejí Argentince Guillerma Vilase,[10] který překonal triumfem na Monte-Carlo Masters 2017. Celkově vyhrál rekordních 63 antukových turnajů. Stal se také prvním hráčem otevřené éry se čtrnácti tituly z jediného turnaje, když rekordní počet drží na French Open. Dvanáctkrát ovládl Barcelona Open, jedenáctkrát Monte-Carlo Masters[11] a desetkrát Rome Masters.
Výhrou na US Open 2010 se stal po Laverovi, Agassim a Federerovi čtvrtým hráčem v otevřené éře tenisu a celkově sedmým v historii, kterému se podařilo zkompletovat všechny čtyři grandslamové turnaje ve dvouhře. Spolu s Andre Agassim je držitelem tzv. Zlatého Slamu, všech čtyř grandslamových titulů a olympijského zlata.
V letech 2010 a 2013 odešel jako poražený finalista ze závěrečné události Turnaje mistrů, když v prvním případě nestačil na Federera a ve druhém na Djokoviće. Jedná se o jedinou trofej z velkých turnajů, kterou nevyhrál.
V monackém finále 2010 porazil Verdasca 6–0 a 6–1 v nejkratším finálovém duelu série Masters, založené roku 1990.[12] Titulem na Monte-Carlo Masters 2011 vyhrál jako první tenista v otevřené éře stejný turnaj sedmkrát v řadě a odpoutal se od Vilasových šesti triumfů na ATP Buenos Aires.[13] Vítězný boj o titul na Barcelona Open 2021 proti Tsitsipasovi znamenal časem 3 hodiny a 38 minut nejdelší finále na túře ATP od začátku počítání statistik v roce 1991, v zápasech na dvě vítězné sady.[14]
V letech 2008, 2010, 2013, 2017 a 2019 zakončil sezónu na 1. místě dvouhry žebříčku ATP. Tím se stal prvním takovým hráčem v pěti nenavazujících sezónách.[4] V období 1990–2017 působil v úloze hlavního trenéra strýc Toni Nadal. V sezóně 2017 jej nahradil bývalý tenista Carlos Moyà.[15] Od roku 2005 je členem trenérského týmu Francisco Roig a od sezóny 2022 rovněž Marc López.[16]