Stowe House
venkovské sídlo v Buckinghamshire v Anglii / From Wikipedia, the free encyclopedia
Stowe House je venkovské sídlo velmože nacházející se ve městě Stowe, Buckinghamshire, Anglie. Je to sídlem Stowe School, soukromé školy. Sídlo je vlastněno organizací Stowe House Restoration Trust, která v březnu 2013 disponuje více než 25 m £ na obnovu domu. Zahrady známé jako Stowe Landscape Gardens jsou významným příkladem stylu anglického parku 18. století. Tyto kulturní památky jsou spolu s částí parku ve vlastnictví National Trust od roku 1989 a jsou otevřeny pro veřejnost. Stowe House je otevřen pro veřejnost 280 dnů v roce, pro výlety během školních prázdnin a během školního roku. Park obklopující zahrady je otevřen 365 dní v roce. Členové National Trust mají volný vstup do zahrady, ale platí poplatek pro všechny návštěvníky domu, který slouží k pokrytí nákladů na obnovu budovy.
Stowe House | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | klasicistní architektura |
Architekti | John Vanbrugh, William Kent, James Gibbs a John Soane |
Poloha | |
Adresa | Buckingham MK18 5EH, Stowe, Spojené království Spojené království |
Souřadnice | 52°1′52,32″ s. š., 1°1′4,94″ z. d. |
Další informace | |
Kód památky | 1289788 |
Web | Oficiální web a Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stowe Gardens u Stowe House je park, kde zcela převládá inspirace romantismem, osvícenstvím, a především románskými architektonickými a uměleckými vzory. Jako jedna z prvních používá pro tehdy nový styl anglických parků typický palladianský sloh u použitých prvků (Paladianský most, Chrám antické ctnosti) a je ve své době zdrojem obdivu a vzorem krásy. Ačkoliv v 21. století jsou již módní trendy odlišné, zamýšlená atmosféra místa je stále táž a úpravy jsou také respektovány jako dokument dobového vkusu a kulturního vývoje Evropy a Stowe Gardens jsou proto vysoce ceněny.
Anglický park Stowe Gardens popisuje ve své knize Ivar Otruba jako jedinečný celek zahrad a parků „ …dokumentující složitou vývojovou cestu anglické historické zahrady od zahraničních, především francouzských a italských vzorů po vlastní názor na ztvárněni (opět ale neskutečné a nepravdivé) anglické krajiny“.[1]