Taktika spálené země
From Wikipedia, the free encyclopedia
Taktika spálené země je vojenská taktika aplikovaná zejména za ústupových bojů, případně při taktice rychlých nájezdů na nepřátelské území. Spočívá v maximální likvidaci čehokoliv užitečného, co by nepřítel mohl využít v dalším boji; zvláštní zřetel je kladen na potraviny, vojenský materiál a vojenskou, hospodářskou a dopravní infrastrukturu; také na vodní zdroje a dokonce i samotné místní obyvatele, ačkoli to je podle I. Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z roku 1977 zakázáno s výjimkou situace, kdy jde obranu vlastního státního území.[pozn. 1]
Taktika bývá obvykle používána zejména na opouštěném území nepřítele (v takovém případě je přípustné ničit jakékoli vojenské objekty; v případě civilních nesmí jít o ty objekty, které jsou nezbytné k přežití obyvatelstva, a jejich zničení musí mít význam pro vedení vojenských operací, nesmí jít o zničení svévolné) či nepříliš ceněných spojenců, na vlastním území či území důležitých spojenců bývá její užití omezeno politickými a ekonomickými hledisky. V moderních válkách bývá její užití celkově omezeno též vzhledem k mezinárodnímu veřejnému mínění a rychlosti moderní války, která zpravidla nedává dostatek času k provedení dokonalého zpustošení.