Řád templářů
křesťanský rytířský řád existující ve středověku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Řád templářů (francouzsky Ordre du Temple, latinsky Ordo militum Templariorum), celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat pouze konkurenční Řád johanitů nebo Řád německých rytířů. Obecně se používají pojmenování templářský řád, templářští rytíři, rytíři templu, či jen templáři (Templiers).
Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu | |
---|---|
Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici | |
Červený rovnoramenný kříž s rozšířenými konci byl běžný symbolem řádu. | |
Základní informace | |
Aktivita | 1119/1120 – založení řádu 1312 – zrušen Klementem V. bulou Vox in excelso |
Kategorie | rytířsko-vojenský řád |
Úloha | ochrana křesťanských poutníků v Palestině, obrana křesťanství a církve |
Síla | 15 000–20 000 členů (10 % rytíři) |
Sídlo |
|
Země původu | Palestina (Svatá země) v Jeruzalémském království |
Založil | Hugues de Payens Godefroi de Saint-Omer |
Poslední představený | Jacques de Molay, 23. velmistr |
Nástupci |
|
Působnost |
|
Motto | „Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam“ („Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu“) – Žalmy 115:1[1] |
Odznak | rovnoramenný červený kříž s rozšířenými konci (kříž tlapatý), v některých případech také kříž černý (vzhled znaku nebyl ustálený) |
Oděv | bílé pláště doplněné později o červené kříže, černé či hnědé oděvy s křížem náležely členům neurozeného původu (řádovým bratrům, seržantům a turkopolům) a duchovním (řádovým kaplanům) |
Patroni |
|
Řád byl založen roku 1119 nebo 1120 v důsledku úspěšné 1. křížové výpravy do Svaté země (1096–1099). V Levantě, tehdy zvané jako Outremer (Zámoří), vzniklo nové křižácké království, které nemělo dostatek sil k vlastní obraně. U zrodu rytířského řádu stála malá družina evropských rytířů, kteří měli zájem se v dobytém Jeruzalémě usadit a vést mnišský způsob života, avšak coby bojeschopní muži byli povoláni k službě jako organizovaná milice. Společným znakem jeho členů se staly bílé pláště, později doplněné o červené kříže, a na krátko střižené vlasy s dlouhými vousy, to aby se odlišili od běžných šlechticů. Byly jim zapovězeny ozdoby i rytířské turnaje.
Původním posláním řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy k Božímu hrobu na cestě mezi přístavním městem Jaffa a Jeruzalémem po jeho obsazení křižáky. Řád natolik zesílil, že se z původně nepatrné milice potírající bandity stala elitní armáda schopná účastnit se velkých bitev. Počet rytířů se v poli vždy pohyboval v počtu několik desítek nebo i stovek těžkých jezdců, ale běžné oddíly mohly dosahovat tisíců pěšáků nebo lehkých jezdců. Tím se původní poslání řádu rozšířilo o obranu osvobozeného Kristova hrobu (resp. Jeruzalémského království) od tzv. „nevěřících“, kterými byli sousední muslimské státy. Templáři se nikdy neúčastnili válek proti křesťanským heretikům, např. křížové výpravy proti Albigenským nebo plenění Konstantinopole během 4. křížové výpravy.
Později řád o své poslání přišel, když byly všechny křižácké državy v Zámoří dobyty muslimy. Jeho členové se přesunuli do západní Evropy, kde nahromadili díky propracovanému systému bankovnictví velké jmění. Řád byl zrušen v roce 1312 bulou Vox in excelso jako nepotřebný, čemuž jistě dopomohla vážná nařčení z hereze a s nimi související ztráta dobré pověsti. Řád nebyl nikdy obnoven. Vzápětí na něj navázaly nově založené řády ve Španělsku a v Portugalsku, ale žádný nedosáhl jeho velikosti ani mezinárodního rozšíření. Ve Skotsku zřejmě nebylo zrušení řádu uskutečněno kvůli probíhající skotské válce za nezávislost a skotští templáři se sloučili s místními johanity a jako „řád sv. Jana a Templu“ vydrželi do reformace.