Tučňák žlutooký
druh ptáka rodu Megadyptes / From Wikipedia, the free encyclopedia
Tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes), v maorštině známý jako „hoiho“[2][3], je druh tučňáka, který se endemitně vyskytuje pouze na Novém Zélandu (vedle novozélandské pevniny obývá hlavně subantarktické ostrovy jako jsou Aucklandovy nebo Campbellovy ostrovy). Na hlavě má světle žlutý pás, který se táhne od jednoho oka přes zadní část hlavy, až k druhému oku na druhé straně hlavy. Duhovky jsou oranžovo-žluté. Podle této výrazně žluté barvy je pojmenován „žlutooký“. Dosahuje výšky 56–79 cm a váží 3–8,9 kg.
Tučňák žlutooký | |
---|---|
Dospělý jedinec tučňáka žlutookého (snímek z Curio Bay na Novém Zélandu) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
ohrožený druh[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Řád | tučňáci (Sphenisciformes) |
Čeleď | tučňákovití (Spheniscidae) |
Rod | tučňák (Megadyptes) |
Binomické jméno | |
Megadyptes antipodes (Hombron & Jacquinot, 1841) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Podobně, jako většina ostatních tučňáků, tento druh je převážně rybožravý. K hnízdění si vybírá strmé svahy u pobřeží porostlé hustou vegetací. Převážně monogamní páry hnízdí samostatně nebo ve velmi malých koloniích. Samice snáší obvykle dvě vejce do vyhloubené nory nebo jen upravené prohlubně. Inkubační doba trvá 39–51 dnů a sedí obě pohlaví. Mláďata se líhnou téměř současně a prvních 21–25 dnů jsou nepřetržitě s rodiči. Posléze se ukrývají v hnízdech, nebo utváří skupinky o třech až sedmi vrstevnících. K plnému opeření dochází zhruba ve věku tří měsíců a tehdy kolonii opouští. Pohlavně vyzrálá jsou ve 2–4 letech.
Jedná se o jediného žijícího zástupce rodu Megadyptes. První popis tučňáků pochází z pera francouzských mořeplavců a přírodovědců Jacquese Bernarda Hombrona a Honorého Jacquinota z roku 1841. Tučňák žlutooký patří mezi velmi ohrožené druhy ptáků, a to nejenom kvůli velmi nízké a kolísavé populaci (cca 4 000 přeživších jedinců / podle IUCN 2020 už pouze 2 600–3 000 dospělých tučňáků[4]), ale také kvůli geograficky omezenému výskytu kolonií. Jakákoli mimořádná událost proto může ohrozit budoucnost druhu v přirozeném prostředí. Podle hodnocení novozélandského Ministerstva památkové péče čelí druh vysokému riziku vyhynutí v krátkodobém horizontu.