Třetí anglo-maráthská válka (1817–1818)
válka mezi Britskou Východoindickou společností (EIC) a indickou Maráthskou říší / From Wikipedia, the free encyclopedia
Třetí anglo-maráthská válka (1817–1818), známá též jako Pindarská válka, byla posledním a rozhodujícím konfliktem ze série anglo-maráthských válek mezi Britskou Východoindickou společností a indickou Maráthskou říší. Ve válce zvítězila Britská Východoindická společnost a získala tak kontrolu nad většinou indického území. Konflikt začal invazí vojsk Britské Východoindické společnosti na území Maráthů.[2] Britové byli v přesile a maráthská armáda byla poražena. Britská vojska vedl generální guvernér Thomas Hastings (bez vztahu k Warrenovi Hastingsovi, prvnímu generálnímu guvernérovi Bengálska) podporovaný vojskem pod vedením generála Thomase Hislopa. Začaly operace proti Pindariům, jednotkám muslimských žoldáků a proti Maráthům ve střední Indii.[Poz 1]
Třetí anglo-maráthská válka (1817–1818) | |||
---|---|---|---|
konflikt: Bitva mezi Maráthskou konfederací a Britskou Východoindickou společností[1] | |||
Barevná litografie „scéna z indického tábora“ v Západním Ghatu podle původní kresby kapitána Jamese Bartona (1793-1829). | |||
Trvání | listopad 1817 – únor 1818 | ||
Místo | Dnešní stát Maháráštra a okolí | ||
Výsledek | rozhodující britské vítězství
| ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Síly péšvy Bádží Ráo II. podporované silami Mudhodži II. Bhonslem z Nágpuru a Malharrao Holkarem III. z Indauru spojili své síly proti EIC. Britská diplomacie přesvědčila čtvrtého hlavního vůdce Maráthů, Daulatrao Šindeho z Gválijaru, aby zůstal neutrální, a to i přesto, že ztratil kontrolu nad Rádžasthánem. Britská koalice rychle vítězila, což mělo za následek rozpad Maráthské říše a ztrátu její nezávislosti. Péšva byl poražen v bitvách u Khadki (dnes Aurangábád) a Koregaonu (ve státě Maháráštra). Jeho vojáci svedli několik menších bitev, aby zabránili jeho zajetí.[3]
Péšva byl nakonec přesto zajat a držen na malém statku v Bithuru poblíž Kánpuru. Novým vládcem byl jmenován mahárádža ze Sátáry. Většina území byla v roce 1848 připojena k Bombajskému prezidentství (Bombay Presidency) na základě doktríny zaniknutí lorda Dalhousieho a stala se jeho součástí. Bhonsle byl poražen v bitvě u Sitabuldi a Holkar v bitvě v Manípuru. Severní část Bhonsleho království v Nágpuru a okolí spolu s územím péšvy v Bundelkhandu byla také připojena Brity k prezidentství stejně jako území Saugor a Nerbudda. Porážka Bhonsla a Holkara tak vyústila v územní zisk Britů. Spolu s Gvalijárem se všechna tato území stala knížecími státy uznávajícími britskou kontrolu. Britové svou znalost indické válečné taktiky dokazovali rychlými vítězstvími v Khadki, Sitabuldi, Manípuru, Koregaonu a Sátáru.[4]