Zand-i Vahman jasn
zoroastrijské dílo / From Wikipedia, the free encyclopedia
Zand-i Vahman jasn je středoperské zarathuštrické apokalyptické dílo, nejvýznamnější svého druhu. Text se zachoval ve středoperské verzi v písmu pahlaví, středoperské verzi zapsané pázandem s doplňující látkou a ve zkomoleném novoperském překladu z roku 1496. Obraz čtyř větví stromu symbolizující jednotlivé věky dějin je srovnáván se snem o soše ze čtyř částí ve snu krále Nebukadnesara II. v biblickém knize Daniel, neví se však, jestli je motiv původně íránský či židovský.[1][2]
Originálním středoperským názvem díla je Zand-i Vahman jasn, což bylo Anquetil Du Perronem zkráceno a zkomoleno na Bahman Yasht a Edwardem Williamem Westem na Zand-i wahman yasht. Jméno Vahman-Bahman je středoperskou, respektive novoperskou, formou jména Vohu Manah. Text sám o sobě mohl být původně součástí Avesty, nemá však nic společného s předpokládným jaštem na Vohu Manaha, jehož zbytky jsou někdy shledávány v jaštu 1.24–32.[2]