Zdravý rozum
výraz / From Wikipedia, the free encyclopedia
Výraz zdravý rozum (či prostý rozum atd.) se v češtině používá jako ekvivalent latinského výrazu sensus communis, tj. obecné smýšlení (řecky ϰοινὴ αἴσθησις koiné aísthesis, angl. common sense, fr. bon sens), označující filosofický princip počítající s rozumem (smýšlením), vycházející z praktických soudů a hodnocení, postavených na empirii (zkušenosti). Tento soud musí být bez vlivu vědomostí a znalostí získaných studiem či školním vzděláním a který je přirozený všem lidem.[1] Má však sklon k zjednodušování, schematismu a dogmatismu, jelikož není podložen kritickým myšlením.[2] Je naopak ovlivněn prostředím, ve kterém jsme žili a žijeme – výchovu, školou, prací, přáteli, médii, která pravidelně odebíráme atd.[3] Zdravý rozum tedy závisí na názoru člověka, který jím argumentuje.[4] Zdravý rozum využívají více lidé věřící v náboženství, kdežto analytické myšlení charakterizuje nevěřící.[5]
V češtině mají podobný význam i spojení selský rozum a zdravý selský rozum,[6][nenalezeno v uvedeném zdroji] jimiž se označují prosté realistické úvahy. Tento prostý rozum je nadřazen rozumovému poznání, avšak selhává při hodnocení a představách věcí, s kterými nemáme každodenní přímou zkušenost, jako například obecná teorie relativity anebo kvantová mechanika, které prostému rozumu odporují,[7] jsou ale vnitřně konzistentní a obecně uznávané. Lidé se zdravého rozumu s oblibou dovolávají, když chtějí prosadit svoje názory a mohou argumentovat pouze empirickými zkušenostmi.[1]
V psychologii a sociologii bývá tento pojem v některých situacích užíván v původním smyslu jako „vox populi“, tj. hlas lidu, na který je dobré nahlížet pro jeho racionálně empirické jádro, v jiných situacích spíše s důrazem na negativně hodnotící problematický soud, který vychází z povrchní empirie a staví si svůj základ na předsudcích, pověrách apod.[1]