Švédština
severogermánský jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Švédština ( svenska) je severogermánský jazyk, kterým mluví okolo 10,5 milionů lidí především ve Švédsku a části Finska, hlavně na pobřeží a na Alandech.[1] Je vzájemně srozumitelná s norštinou a v menší míře též s dánštinou.[2]
Švédština (svenska) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | Švédsko, Finsko |
Počet mluvčích | 10,5 miliónů |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Jazyková rada (Språkrådet) |
Úřední jazyk | Švédsko, Finsko, Evropská unie |
Kódy | |
ISO 639-1 | sv |
ISO 639-2 | swe (B) swe (T) |
ISO 639-3 | swe |
Ethnologue | SWD |
Wikipedie | |
sv.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Základem pro vznik švédštiny byla v 1. tisíciletí stará severština. Standardní švédština se v 19. století vyvinula z nářečí středního Švédska (Svealandu). Z původních venkovských nářečí se mnohá dochovala do současnosti, ale mluvená a psaná švédština je jednotná a standardizovaná. Některá nářečí se od standardní švédštiny velmi liší jak gramatikou, tak slovní zásobou. Tato nářečí jsou omezena na venkovské oblasti, kde jimi mluví jen malý počet lidí s malou sociální mobilitou. Sice nečelí bezprostřednímu zániku, ale během posledního století upadala navzdory tomu, že jsou dobře prozkoumána a jejich používání je často podporováno místními úřady.
Pro zápis švédštiny se používá latinka doplněná o znaky Å, Ä a Ö. Mluvnice je oproti původní staré severštině značně zjednodušená, současná švédština má redukovanou flexi, což jí dává převažující charakter analytického jazyka. Švédština má dva jmenné rody (společný a střední). Určitý člen je postpozitivní. Slovosled je pevný, převážně typu SVO. Pro výslovnost je charakteristický melodický přízvuk spojený s dvojí intonací, dlouhé souhlásky (v přízvučných slabikách podle principu komplementarity délky) a také dosti specifická výslovnost hlásek „u“ a „sje“.
Švédština je hlavním jazykem ve Švédsku[3] a úředním jazykem ve Finsku[4][5] a v Evropské unii.[6]