Emiši
starojaponský národ / From Wikipedia, the free encyclopedia
Emiši (japonsky 蝦夷, Emiši, též Ebisu či Ezo), napsáno znaky kandži znamená doslova „krevetoví (humří) barbaři“,[pozn. 1] bylo starobylé etnikum, tedy národ, který obýval části ostrova Honšú, zejména pak severovýchodní oblast Tóhoku, jež bývá v soudobých pramenech nazývána rovněž Mičinoku (みちのく), tedy nejzazší část cesty.
Emiši 蝦夷 | |
---|---|
Japonští samurajové vedení generálem Tamuramaro ze Sakanoue pronásledují oddíly Emiši. | |
Jazyk(y) | |
? ainština | |
Náboženství | |
animismus | |
Příbuzné národy | |
Ainuové |
První písemná zmínka o Emiších, kterou lze potvrdit vnějšími zdroji, pochází z čínských záznamů z 5. století našeho letopočtu, kde je toto etnikum označováno jako mao-žen (毛人, pchin-jinem máorén, bopomofo ㄇㄠˊ ㄖㄣˊ) neboli „chlupatí lidé.[pozn. 2] Některé kmeny Emišů vzdorovaly centrální japonské vládě během panování různých císařů v obdobích Asuka a Nara a raného Heian (7. až 10. století).
Původ tohoto etnika je sporný. Obecně se má za to, že pochází z kmenů lidu kultury Džómon, zejména z období Zoku-Džómon či Epi-Džómon (asi 340 př. n. l. – 700 n. l.).[1] Řada badatelů je toho názoru, že Emiši byli příbuzní s národem Ainuů, ačkoli přesný vztah mezi nimi zůstává nadále sporný.[2][3][4] Příslušníci národa Emiši , kteří obývali severní Honšú, sestávali pravděpodobně z několika kmenů, kam patřili lidé z doby před ainuským osídlením, nejamatští Japonci a lidé rozličného původu, kteří se sjednotili a vzdorovali rozpínavosti říše Jamato. Předpokládá se, že přinejmenším někteří Emiši hovořili ranou variantou ainštiny nebo jazykem podobným ainštině, zatímco někteří mohli hovořit odlišnými Japonsko-rjúkjúskými jazyky podobnými historickému dialektu Umpaku/Izumo.[4][pozn. 3]