Jediná pravá církev
From Wikipedia, the free encyclopedia
Výraz „jediná pravá církev“ se vztahuje k ekleziologickému postoji, který tvrdí, že Ježíš dal svou autoritu ve Velkém poslání výhradně konkrétní viditelné křesťanské institucionální církvi – což se běžně nazývá denominace. Tento názor zastává katolická církev, pravoslavná církev, starobylé východní společenství, asyrská církev Východu, starověká církev Východu, křesťanské církve/církve Kristovy, církve Kristovy a luteránské církve,[1] jakož i někteří baptisté.[2] Každá z nich tvrdí, že jejich vlastní specifická institucionální církev (denominace) představuje výhradně jedinou a původní církev. Nárok na titul „jediné pravé církve“ souvisí s prvním ze čtyř znaků církve uvedených v Nicejském vyznání víry: „jedna, svatá, katolická a apoštolská církev“. Jako takový se také vztahuje k nárokům na katolicitu i apoštolskou posloupnost: uplatňuje dědictví duchovní, církevní a svátostné autority a odpovědnosti, kterou Ježíš Kristus předal apoštolům.[3][4]
Pojem schizma poněkud zmírňuje konkurenční nároky mezi některými církvemi – „jediná“ může potenciálně napravit schizma, protože usiluje o stejný cíl. Například katolická a pravoslavná církev se navzájem považují za schizmatické a přinejmenším heterodoxní, ne-li heretické,[5] přesto obě vedou dialogy a dokonce se účastní koncilů ve snaze vyřešit rozkol, který mezi nimi existuje.
Mnoho protestantů hlavní linie považuje všechny pokřtěné křesťany za členy duchovní – nikoli institucionální – „křesťanské církve“ bez ohledu na jejich odlišné přesvědčení; toto přesvědčení se někdy označuje teologickým termínem „neviditelná církev“. Někteří anglikáni z anglokatolicismu se hlásí k verzi teorie větví, která učí, že pravá křesťanská církev zahrnuje anglikánskou, pravoslavnou, starokatolickou, starobylé orientální, skandinávskou luteránskou, moravskou, perskou a římskokatolickou větev.[6][7]
Jiné denominace, například Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (angl. The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints), si také nárokují dědictví autority a odpovědnosti, kterou Ježíš Kristus svěřil apoštolům. Jiné skupiny, jako například Iglesia ni Cristo, věří v učení posledního proroka, kde k takovému nástupnictví nedochází. Církev adventistů sedmého dne se považuje za jedinou pravou církev ve smyslu věrného zbytku.