Kyjevská Rus
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kyjevská Rus (starorusky Рѹсь, Rusĭ, Рѹ́сьскаѧ землѧ, Rous'skaja zemlja, Ruská země, staroseversky Garðaríki, latinsky Rut(h)enia, řecky Ῥωσία, tj. Rósia) byla nejstarším východoslovanským státem, který se v 9.–11. století konstituoval v multietnickém prostředí východní Evropy. Ve 12. století se Kyjevská Rus rozpadla na jednotlivá knížectví.
Název Rus je odvozen od později asimilovaných vikinských Rusů (normanská teorie), přídomek Kyjevská přidali až historici v 19. století podle hlavního města Kyjeva, pro odlišení období před vznikem nového mocenského centra v Moskvě.[1] Kyjevské Rusi vládla dynastie Rurikovců, zakladatelem knížectví byl dle nejstarší kroniky Povesť vremennych let kníže Oleg († 912). Svjatoslav (962–972) upevnil moc a zemi rozšířil, Vladimír Veliký (980–1015) Kyjevskou Rus christianizoval. První psané právo v těchto zemích vzniklo pod názvem Ruská pravda, starší část sepsal veliký kníže Jaroslav Moudrý (1019–1054).[2] V dalším období moc Kyjevské Rusi upadala a kolem roku 1240 se rozpadla vlivem mongolských vpádů. Jejími dědici bylo haličsko-volyňské království a moskevské knížectví, ve kterých vládli příslušníci Rurikovců.
K návaznosti na Kyjevskou Rus se jasněji přihlásil velkokníže moskevský Rurikovec Ivan IV. Hrozný v roce 1547, kdy se prohlásil za cara vší Rusi a stal se tak zakladatelem Ruského carství.[3] Za následníky Kyjevské Rusi se dnes považuje kromě Ruska i Bělorusko a Ukrajina.[4] Zanechala trvalou stopu v dějinách a hmotné i duchovní kultuře tří současných východoslovanských národů: Rusů, Bělorusů a Ukrajinců.