Manfréd Sicilský
sicilský král (1258–1266) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Manfréd Sicilský (italsky Manfredi di Sicilia, 1231[1]/1232 Venosa[2] – 26. února 1266 Benevento) byl knížetem z Tarenta a sicilským králem. Po vstupu na sicilský trůn se mu podařilo na mnoha místech vzkřísit moc ghibellinů a znepřátelit si tak Svatého otce, který jej exkomunikoval. Stejně jako Fridrich II. udržoval kontakty s islámem, s mamlúckým sultánem Bajbarsem[pozn. 1][4] a poskytl azyl latinskému císaři Balduinovi, kterého pověřil vyjednáváním se svým nepřítelem papežem Urbanem IV.[3] Oproti svým předchůdcům, otci a bratrovi Konrádovi, byl přátelsky nakoněn řádu templářů.[pozn. 2]
Manfréd Sicilský | |
---|---|
Doba vlády | 1258–1266 |
Tituly | král sicilský |
Narození | 1231/1232 Venosa |
Úmrtí | 26. února 1266 Benevento |
Pohřben | Benevento |
Předchůdce | Fridrich II. Štaufský |
Nástupce | Karel I. z Anjou |
Manželky | Beatrix Savojská Helena Angelina Dukaina |
Potomci | Konstancie Sicilská Beatrix Jindřich Fridrich Anselmo Flordelis Beatrix Sicilská |
Rod | Štaufové |
Otec | Fridrich II. Štaufský |
Matka | Blanka Lancia |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zdá se, že Manfréd měl stejné intelektuální záliby jako Fridrich II., společně s otcem a bratry Jindřichem a Enziem patřil mezi představitele sicilské básnické školy,[6] podporoval univerzitu v Neapoli, pokračoval v dostavbě otcem započatých stavebních projektů[pozn. 3] a založil město Manfredonia.[3]Byl nadšeným sokolníkem, pro svou potřebu si nechal vyhotovit opis otcova latinského traktátu O lovu se sokolem. Dodnes se zachovala i tzv. Manfrédova bible, uložená ve vatikánské knihovně. Dante Alighieri Manfréda ve své Božské komedii umístil do Očistce, kde jej popisuje jako plavovlasého.