Mannheimská škola
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mannheimská škola byla skupina skladatelů hudebníků, kterou kolem roku 1743 založil v Mannheimu český hudebník Jan Václav Stamic se členy Mannheimského dvorního orchestru falckého kurfiřta Karla Theodora. Mannheimský dvorní orchestr byl až do svého přesunu od dvora do Mnichova v roce 1777 považována za nejslavnější a nejtalentovanější orchestr v Evropě. Skupinu se přičinila o nový orchestrální sloh a nové hudební formy.
Název původně označoval houslovou a dirigentskou školu a postupně také školu kompoziční. Tento vývoj je analogický vývoji předklasické školy ve Vídni (Georg Wagenseil, Johann Monn), která ji předcházela o více než deset let, a téměř souběžnému vývoji Berlínské školy (Johann Quantz, Carl Philipp Emanuel Bach, bratři Graunové a bratři Bendové).
Dílo mannheimské školy bylo rozhodující pro hudební vývoj od pozdního baroka k vídeňskému klasicismu a později k romantismu. Opustila dřívější tradici orchestrace bassa continua a citovost pozdního baroka. Vytvořila nový, hravější styl, v němž harmonii určovala melodie.
Periody, etapy a hnutí západní klasické hudby |
---|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|