Němčina
západogermánský jazyk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Němčina (německy Deutsch) je západogermánský jazyk používaný především v západní a střední Evropě. Je to nejrozšířenější a nejpoužívanější úřední nebo spoluúřední jazyk v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a italské provincii Jižní Tyrolsko. Je také úředním jazykem Lucemburska a Belgie a také uznávaným národním jazykem v Namibii. Mimo Německo jím mluví také německé komunity ve Francii (Alsasko), České republice (severní Čechy), Polsku (Horní Slezsko), Slovensku (Košický kraj, Spiš a Hauerland) a Maďarsku (Šoproň).
Němčina (Deutsch) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | Německo Německo Rakousko Rakousko |
Počet mluvčích |
|
Klasifikace |
|
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor |
|
Úřední jazyk |
|
Kódy | |
ISO 639-1 | de |
ISO 639-2 | ger (B) deu (T) |
ISO 639-3 | deu |
Ethnologue | DEU |
Wikipedie | |
de.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Němčina je součástí západogermánské větve germánské jazykové rodiny, která sama je součástí větší indoevropské jazykové rodiny. Nejblíže je příbuzná dalším západogermánským jazykům, jmenovitě afrikánštině, holandštině, angličtině, fríským jazykům a skotštině. Obsahuje také blízké podobnosti ve slovní zásobě s některými jazyky v severogermánské skupině jako je dánština, norština a švédština. Moderní němčina se postupně vyvinula ze staré horní němčiny, která se zase vyvinula z protogermánštiny v určitém okamžiku raného středověku. Němčina je druhým nejrozšířenějším germánským a západogermánským jazykem po angličtině jako prvním nebo druhém jazyce.
Dnes je němčina jedním z hlavních jazyků světa. Je to nejpoužívanější mateřský jazyk Evropské unie. Němčina je také široce vyučována jako cizí jazyk, zejména v kontinentální Evropě, kde je třetím nejčastěji vyučovaným cizím jazykem (po angličtině a francouzštině), a ve Spojených státech. Jazyk byl vlivný v oblastech filozofie, teologie, vědy a techniky. Je to druhý nejčastěji používaný vědecký jazyk a patří mezi nejpoužívanější jazyky na webových stránkách. Německy mluvící země jsou na pátém místě z hlediska ročního vydání nových knih, přičemž desetina všech knih (včetně e-knih) na světě vychází v němčině.
Němčina je flektivní jazyk se čtyřmi pády pro podstatná jména, zájmena a přídavná jména (nominativ, akuzativ, genitiv, dativ); tři rody (mužský, ženský, střední); a dvě čísla (jednotné, množné). Má silná a slabá slovesa. Většina slovní zásoby pochází ze starověké germánské větve indoevropské jazykové rodiny, zatímco menší podíl je částečně odvozen z latiny a řečtiny, spolu s menším počtem slov vypůjčených z francouzštiny a moderní angličtiny. Písemný projev v němčině je latinkou se spřežkovým pravopisem. Jednou ze zvláštností je, že podstatná jména se zásadně píší velkými počátečními písmeny.
Němčina je pluricentrický jazyk; tři standardizované varianty jsou německá, rakouská a švýcarská spisovná němčina. Spisovná němčina nemá jednotnou kodifikaci, nýbrž je v každé německy mluvící zemi poněkud odlišná. Poslední větší reforma německého pravopisu proběhla v roce 1996 a přepracována byla v letech 2004 a 2006. Spisovná němčina je někdy označována jako hornoněmčina, přičemž se odkazuje na její regionální původ jazyků hornoněmčiny. Je také pozoruhodná svým širokým spektrem dialektů s mnoha varietami existujícími v Evropě a dalších částech světa. Některé z těchto nestandardních variant byly uznány a chráněny regionálními nebo národními vládami.
Od roku 2004 se hlavy států německy mluvících zemí scházejí každý rok[2] a Rada pro německý pravopis je hlavním mezinárodním orgánem regulujícím německý pravopis. Studiem němčiny se zaobírá filologický obor zvaný germanistika.