Religiozita
víra v pravost či pravdivost náboženství a sílu této víry / From Wikipedia, the free encyclopedia
Religiozita (angl. religiosity) znamená česky „zbožnost“, víru v pravost či pravdivost náboženství a sílu této víry. Může být také charakterizovaná jako náboženské přesvědčení obecně, udané svou mírou či zaměřeností ke konkrétní církvi, odrážející se v každodenním chování a praxi jednotlivce.[1] Nemusí však jít jen o „pozitivní“ osobnostní rys, například psycholog Jean Decety tvrdí, že pro religiózní jedince je charakterističtější větší egoismus.[2] Válka traumaticky zvyšuje religiozitu.[3]
Religiozita je přeneseně také sociologický termín, který určuje podíl věřících na celkovém počtu lidí zkoumané oblasti. Téměř všechny státy mají tento podíl vyšší než 50 %, tj. většina lidí je věřících. Mnoho islámských států (jako Saúdská Arábie, Írán či Súdán) udává dokonce stoprocentní či téměř stoprocentní podíl věřících. Naopak Česká republika se s přibližně 30 procenty (v roce 2001 podle ČSÚ 32,2 % [4]) řadí k nejateističtějším státům světa.
S religiozitou může souviset prožívání spirituální zkušenosti. Studie realizovaná v České republice poukázala vyšší spiritualitu mezi ženami a mezi vdovami a vdovci. S věkem také koreluje zvýšený výskyt spirituální zkušenosti. Jako omezení vzorku je ale konstatován nedostatečný počet věřících respondentů, což je právě důsledek realizace výzkumu na reprezentativním vzorku populace v sekulárním prostředí.[5]